Práce jako zábava nebo povinnost?
Toť otázka. Chodím do práce ráda a nebo chodím do práce jen proto, že musím:
Já konkrétně chodím do práce ráda. Obor ve kterém pracuji jsem vystudovala a zamilovala jsem se do tohoto oboru už na učilišti. A jaký je to obor? Pracuji jako účetní.
Matematika mě šla vždycky. Už na základce jsem měla hezké známky. Na učilišti jsem pomáhala spolužákům při písemkách. Na střední jsem spolužáky doučovala a na vyšší odborné škole, jsme už neměli matematiku, ale moje milované účetnictví.
A jak je možné, že jsem se učili účetnictví už na učilišti? Moje učiliště už neexistuje. Jo, už je to dávno kdy jsem tam chodila. Ale jelikož to byl obor Aranžérství (prosím neplést si to s floristkou) předpokládalo se, že v tomto oboru budeme podnikat. Takže ve třetím ročníku jsme měli ekonomiku líznutou s účetnictvím.
Pak jsem se s ním setkala i na střední respektive na nástavbě. Zde jsem si vybrala obor podnikání. A jak už název oboru napovídá, podnikání se bez účetnictví neobejde. No a nakonec vyšší odborná škola, která mimochodem už taky neexistuje.
Takže díky rodičům, kteří mě podporovali ve všem, jsem si mohla vybrat školy i obor, který jsem chtěla a mohla se ze mě stát účetní.
Ale také ne vždy chodím do práce s úsměvem. Sice tu práci miluju, ale občas mě také leze i ušima.
Například dneska. Je podstatě začátek roku. I když už máme tři měsíce za sebou. A účetní v tomto období mají hodně práce. Uzávěrky, přiznání, do toho klienti volají, kdy to bude hotové. A vy to musíte stíhat. A aby jste to stihli, musíte dělat přesčasy. Takže nekončíte v práci jak máte. Například v pět, ale končíte v osm, v deset. Dokonce moje kolegyně minulý týden říkala, že pracovala do půlnoci. Pak si šla lehnout a v šest vstávala.
Takže i když svojí práci miluju a chodím do práce ráda (nikoli z povinnosti), tak občas bych nejraději zalezla pod peřinu a spala tak dlouho, dokud všechno vítr neodvlaje.
A co vy? Chodíte do práce rádi nebo proto že musíte?